Mnoho lidí rádo stráví dovolenou za hranicemi. A není divu, je to možnost, jak poznat nové kultury, získat nové zážitky a vidět věci, které u nás zkrátka neuvidíme. A vzhledem k tomu, že je pro nás otevřen takřka celý svět, můžeme si snadno vybrat, kam vlastně pojedeme.
Když se však podíváme na statistiky cestovních kanceláří, zjistíme, že naprostá většina lidí jezdí do teplých krajin, ideálně k přímořským letoviskům. Naproti tomu hory či severnější destinace, ačkoliv také mají moře a vysoké hory, které u nás zkrátka nenajdeme, jsou mnohem méně oblíbené.
To samozřejmě není nic nového. Stačí si vzpomenout, že již za socialismu se jezdilo do Chorvatska nebo k Černému moři. Tento trend tedy nemá nic společného se změnou režimu či politickou situací. A rozhodně není specifický pouze pro Českou republiku. Nabízí se tedy otázka, proč vlastně preferujeme teplé podnebí.
Pokud jde o moře, tak zde je to jasné – u nás jej zkrátka nemáme. Je to pohled, který je pro nás vzácný, a který si chceme pokud možno užít. A když už jsme u něj, tak se v něm chceme samozřejmě také vykoupat – a k tomu je potřeba dostatečně teplé počasí.
To ovšem není jediný důvod tohoto našeho chování. Ten ve skutečnosti leží v našem původu. Jsme totiž druhem z Afrických savan, což je také důvod, proč snášíme teplo podstatně lépe, než zimu. Tu bychom bez oblečení nepřežili ani zde, v mírném klimatu, natož v severnějších končinách. Není tedy divu, že se podvědomě chceme vrátit do podnebí, které je pro nás jako dělané.
Samozřejmě lze namítnout, že dnešní člověk se již částečně adaptoval na život v chladnějších podmínkách – naše bílá kůže nám umožňuje vytvářet více vitaminu D, avšak zároveň nás chrání mnohem méně před škodlivým slunečním zářením. I proto v tropech potřebujeme ochranu v podobě opalovacího krému.
Rozhodně to však neznamená, že bychom do teplých krajin neměli jezdit. Naopak, rozhodně není na škodu se tam podívat a dovolenou si pořádně užít.