Kočky jsou méně společenští živočichové než psi. Z kočkovitých šelem se sdružuje pouze lev.
Kočka však není tak úplně nezávislá či dokonce nespolečenská. Je hrdá a rezervovaná, ale
dokáže s člověkem navázat úzké přátelství. Svědčí o tom i fakt, že už v dávné historii byli kočky
považovány za posvátné a byla jim prokazována úcta a obdiv. Již předkové totiž věřili v léčebnou
moc kočky a věřili, že mají schopnost ochránit člověka.
Některé kočky dokáží dokonce projevit silnou náklonnost. Nikdy, ale nesklouznou k
ponížené servilnosti. Jsou to stvoření velmi inteligentní a samotářská spoléhající jen sama na sebe
je to součást jejich nezávislé povahy. Kočka špatně snáší donucování, a proto ji nemůžeme vycvičit.
Spolupracovat bude jen tehdy, když to k něčemu vede – např. k získání potravy. Mají
aristokratický způsob života a brzy se naučí vydávat energii jen tehdy, když je to nezbytně nutné.
Lidé se pro soužití s kočkou rozhodnou z mnoha nejrůznějších důvodů. Někdy si ani
neuvědomujeme, že s kočkou si vlastně pořizujeme takového zvířecího léčitele, který nám pomáhá
léčit tělo i duši.
V naší zemi je zatím poměrně málo známá felinoterapie. Zjednodušeně to
znamená, že kočičí parťák nám pomáhá zbavit se bolesti a stresu. Kočičí předení produkuje v
lidském těle hormon serotonin – hormon štěstí. Dochází k uvolnění, snížení úzkosti, nervozity
a k lepšímu usínání. Majitelé koček mají podle studií delší život a o 40% menší riziko infarktu.
Kočka předením nedává najevo jen pocit pohody, ale také cítí li bolest někoho jiného.
Když
vám není dobře nebo vás něco bolí, kočka si lehne právě na ono bolestivé místo.
Samotným léčivým procesem je i sledování kočky při hře. Mnohdy se při podívané zasmějete, ale
i uvolníte.
Možná bychom se někdy měli zamyslet nad tím, čím jsme si s kočkami podobné a popřemýšlet
jaké povahové rysy od nich převzít.
Máme něco společného s kočkou?
