Jak dlouho jenom záviděli naši předci ptákům jejich schopnost létat! Dívali se na ně zdola, ale to bylo asi tak všechno, co mohli dělat. Žádné mávání rukama nepomáhalo, a kdo se vrhnul někde ze skály v naději, že se proletí, sice chvíli skutečně letěl, ale pak následoval tvrdý pád, po kterém už se k nebi vznášela jen jeho duše, pokud v to věříme.
Ale když má někdo skutečnou touhu, nedá si pokoj, dokud nedosáhne svého. A lidstvo takovou touhu mělo. A tak se dopracovalo až k dnešní situaci, kdy už může létat kdokoliv z nás. Byť samozřejmě ne jen tak sám o sobě.
Ale než jsme se dostali do dnešního stavu, kdy si může jednoduše kdokoliv koupit letenku a doplout vzduchem klidně až na druhý konec světa, případně kdy si může někdo zajistit dovednosti i povolení létat sám, utekla spousta času. A během tohoto času se musela odehrát celá řada pokusů, z nichž byla většina pochopitelně neúspěšná, často i s tragickými následky.
Lidé se tak naučili využívat k letu balony a vzducholodě. Chtělo to jenom odhalit princip, na kterém by tyto měly fungovat, a relativně snadno onen nápad realizovat. Ale to mělo k našim dnešním možnostem ještě hodně daleko. Bylo to pomalé, nebezpečné, nedalo se to moc řídit, a tak to chtělo zkoumat dál.
Jak čas plynul, stala se z primitivních, aerodynamicky neúčinných a obvykle i malých a příliš početných křídel křídla, která nadnášejí moderní letadla. Z primitivních kabin, jež měly daleko i k aerodynamickému tvaru, se staly trupy dnešních letounů, jednoduché a nevýkonné motory byly nahrazeny těmi, jež dokážou utáhnout i přímo neskutečnou zátěž. Vyvinuly se a zdokonalily i podvozky, i vybavení kokpitů, ke slovu přišla hydraulika i další důmyslná udělátka.
A dnes tedy máme i letadla pohybující se nadzvukovou rychlostí v nepředstavitelných výškách, kam nedolétne žádný z ptáků, jimž jsme záviděli. A přitom jsme statisticky zároveň na nejbezpečnějším místě světa.
