Módní doplněk a praktická součást oděvu

Období první republiky

Vybavíte-li si jakoukoli scénu z černobílého filmu z třicátých let minulého století, jistě vás na první pohled zaujmou pánské postavy s klobouky. V té době muž bez klobouku prakticky nevycházel do ulic. Doba se ale mění a dnes je muž s kloboukem okamžitě středem pozornosti. Zpravidla to bývá výstřední komik, anebo člověk uměleckého zaměření. Klobouky se však stále nosí, častěji je můžete vidět na ženských hlavách, jsou nejen praktické, ale především vkusným módním doplňkem.
řetízek na klobouku

Historie stará téměř 6 tisíc let

Poprvé jsou tyto pokrývky hlavy zaznamenány zhruba tři a půl tisíce let před Kristem, bylo to ve starověké egyptské civilizaci, kdy lidé vyráběli klobouky ze slámy, aby chránily obličej a dekolt před silným slunečním žárem. V severní části země při pobřeží Středozemního moře se ovšem nosily naopak kožešinové čepice.
květináče na stole

Rozkvět kloboučnického řemesla

V Evropě se první klobouky objevily až ve středověku. Zpočátku byly poměrně běžné ženské vysoké textilní kreace, které připomínaly obrácený zmrzlinový kornout. Byl to ten typický dlouhý a špičatý bodec, co připomíná tradiční vzhled bílé paní. Pokrývky hlavy měly navíc církevním příkazem nosit vdané ženy.
Nejslavnější éra kloboučnictví však souvisí až s nástupem renesance. Lidé se více otevírali světu, šlechtické rody opouštěly nedobytné hradní pevnosti a usídlily se v zámeckých objektech. S tím souvisely i volnější a pohodlnější pokrývky hlavy, např. císař Rudolf II. měl v oblibě klobouk, jemuž dával přednost před korunovačními klenoty.
V té době bylo kloboučnické řemeslo jedním z nejoblíbenějších a velmi výnosných. Zpočátku se používaly výhradně plstěné polotovary, později v období baroka se lidé vzhlíželi v obřích kudrnatých parukách s bohatě zdobenými širokými klobouky s ptačími pery a květinami.
Počátek průmyslové revoluce výrazně změnil tvar této pokrývky hlavy, byly to především mezi zámožnými lidmi tolik oblíbené cylindry a buřinky. Teprve v druhé polovině dvacátého století přestal tento fenomén plnit svou společenskou a módní funkci a dnes se s ním setkáváme spíše výjimečně, zejména u starších, konzervativnějších žen.